Telefon jako třetí host u stolu

Bc. Jan Prach, párový terapeut · 10. 11. 2026

Pátek večer, restaurace, svíčka na stole. Sedíte naproti sobě a konečně máte čas jen pro sebe. Oba telefony leží vedle talíře, displejem dolů. Nikdo na ně nesahá. Nic se neděje.

Nebo se přece jen něco děje?

Americká socioložka Sherry Turkle z MIT se třicet let věnuje tomu, co technologie dělají s našimi vztahy. V knize Reclaiming Conversation popisuje zjištění, které zní skoro neuvěřitelně: pouhý telefon na stole mění rozhovor. I když je ztlumený. I když nikdo nic nenapíše.

Třetí host, který nemluví

Výzkumy, o které se Turkle opírá, ukazují dvě věci. Když je telefon na dohled, lidé se drží lehčích témat. A po rozhovoru se cítí méně propojení s tím, s kým mluvili.

Proč? Telefon je slib, že vás může kdykoli něco vyrušit. A oba to víte. Kdo by v takové chvíli otevíral něco křehkého, třeba že se poslední dobou cítí osaměle nebo že ho něco trápí? Takový rozhovor potřebuje jistotu, že ho nikdo nepřeruší. Telefon na stole tuhle jistotu bere, i když mlčí.

Turkle tomu říká, že si k rozhovoru zveme třetího hosta. Nemluví, ale všichni ho vnímají.

Spolu, a přesto každý jinde

Druhý obraz z její práce znají asi všechny páry. Večer na gauči, vedle sebe. Ona čte zprávy, on sleduje výsledky zápasu. Fyzicky jsou spolu, pozorností každý úplně jinde.

Turkle pro to má výraz alone together, spolu a přesto sami. Je to zvláštní druh osamělosti, protože navenek vypadá jako společnost. Nikdo se nehádá, nikdo neodchází. A přesto se ti dva postupně vzdalují, protože blízkost nevzniká z času stráveného vedle sebe. Vzniká z pozornosti, kterou si v tom čase dáváme.

Proč na rozhovoru tolik záleží

Turkle připomíná, že empatii se učíme v živém rozhovoru. Ve tváři druhého vidíme, kdy ho něco zabolelo. V tónu slyšíme, co nedořekl. V tichu je místo, aby to dořekl. Zpráva v telefonu z toho přenese jen zlomek.

V párech to platí dvojnásob. Partner, který mluví a vidí, jak pohled toho druhého sklouzne k displeji, si z toho odnese jednoduchou zprávu: teď nejsi to nejdůležitější. Nikdo to tak nemyslí. Ale tělo si to pamatuje. A příště už raději nezačne.

Nejde o to telefony zakázat

Turkle není proti technologiím. Sama říká, že nejde o to telefon zahodit, ale vrátit rozhovoru místo, které mu patří. Stačí málo a nemusí to být napořád.

Zkuste tento týden

1. Telefon mimo dohled. Při společném jídle ho nedávejte na stůl, ani displejem dolů. Do tašky, do kapsy kabátu, do jiné místnosti.
2. Dvacet minut denně jen pro vás dva. Bez telefonu, bez televize. Klidně jen u čaje v kuchyni. Ze začátku to může být trochu nezvyklé a ticho nepříjemné. To je v pořádku. Právě v tom tichu často přijde věta, která by jinak nezazněla.
3. Když vás telefon vyruší, řekněte to nahlas. „Promiň, musím to vzít, je to máma. Za dvě minuty jsem zpátky.“ Partner pak ví, že je pořád na prvním místě, jen na chvilku čeká.

Na začátku to bude působit zvláštně, možná i trochu směšně. Většina párů ale už po pár dnech zjistí, že si toho mají říct víc, než čekali.

Když už spolu skoro nemluvíte

Někdy telefon není příčina, ale únik. Je snazší dívat se do displeje než do tváře člověka, se kterým máme nevyřešené napětí. Pokud zjistíte, že bez telefonu mezi vámi vzniká spíš tíživé ticho než blízkost, je to důležitá informace, ne selhání.

V Párovém ladění pracujeme s páry ve dvou: žena a muž terapeut najednou. Pomůžeme vám najít cestu zpátky k rozhovoru, ve kterém se oba cítíte vyslyšení. Víc o tom, proč se páry míjejí, i když spolu mluví, najdete v tématu Komunikace ve vztahu.

Zdroj: Sherry Turkle, Reclaiming Conversation: The Power of Talk in a Digital Age (2015).